Narodil se v Moskvě v roce 1972, navštěvoval hudební školu speciální „Gnessins“ a poté Konzervatoř „Čajkovského“, kde studoval u Věry Gornostaevove a Natalii Troull a absolvoval skvěle v roce 1995, později studoval u Karl-Heinze Kammerlinga a Sergio Perticaroli.
Díky stipendiu, které nabidl Maurizio Pollini a Francesco Micheli, mohl pokračovat ve studiu v Itálii, kde absolvoval nejprve v akademii „Incontri sl Maestro“ v Imole pod vedením Lazara Bermana, a pak na „Verdiho konyervatoři“v Milane s Vincenzo Balzani.
Od roku 1993 vystupuje v několika mezinárodních soutěží: ocenění „Dino Ciani“ (Milan 1993 a 1996), „Klára Schumann Competition“ (Düsseldorf 1994), „Robert Schumann Competition“ (Zwickau 2000), Mezinárodní klavírní soutěž „Busoni“ (Bolzano 1999). Rok 1996 byl rokem plným ocenění zejména italských: Dvorkin obdržel první cenu na mezinárodní soutěži Città di Pavia a „Viotti“ Varallo; druhé místo v soutěží města Canterbury (v části věnované romantismu Koncert pro klavír a orchestr) a „Benedetti Michelangeli“ Desenzano del Garda. V roce 1999 se umístil na třetím místě v Grand Prize Ecomusic Monopoly a následujícího roku v první části komorní hudby v soutěži „Fierce“ v San Giovanni Valdarno.
Vystupoval v Německu, Rusku, Jižní Koreje, Japonsku, Maďarsku, Mexice, na Kypru, v Egyptě, Rakousku, Francii, Španělsku, Švýcarsku a Itálii, vystupuje jako sólistka s mnoha orchestry, včetně Moskevské symfonie, filharmonie Udine Stabilní di Bergamo, Orchestre d’Auvergne, Orquesta Filarmonica de la UNAM (Mexiko), pod vedením dirigentů jako Zollman, Nanut, Zivo, Fagenu. Spolupracoval s mnoha hudebníky, včetně Natalia Anikeeva, Cristiano Rossi, Shuku Iwasaki, Gabriele Gallotta Pavel Berman, Enrico Dindo a s komorními soubory, jako je Gaudeamus kvintet. Pracoval také s herečkou Sonia Bergamasco v oblasti melodramatu a divadla.
Podílel se na prestižních festivalech, včetně Pianoforum (Kazan‘-Rusko), Eurovision Song Contest (Camerino), Rencontre Internationale des jeunes pianistes (Paříž), Okinawa Mezinárodního hudebního festivalu (Japonsko), podzim Musicale (Como). V prosinci 1998 debutoval jako sólista v Sala Verdi v Miláně; Následující rok byl hostem prestižní série Hudba ve velkém stylu na Kioi Hall v Tokiu. Dne 2. června 2001 koncertní sál Nezahualcoyotl v Mexico City.
V roce 2002 natočil kvartet op. 47 Schumann pro Stradivarius, a v roce 2004 takzvaný „recitarsuonando“ s Sonia Bergamasco pro „Raitrade“ Profesor klavíru na Evropské akademie múzických umění. Vyučuje na mistrovských kurzech v Itálii, Japonsku a Koreji, Česke Republice.
Napsali o něm:
„Dvorkinu se podařilo zprostředkovat teplo a pulzující vášeň … jeho hudební schopnosti jsou úžasné, jeho široké tonální palety … suverénní doménou médií, intenzivní hudební hloubky …“ (Queens Műller, Rheinische Post 04/20/1996)
„V polské Fantasia Op.61 F. Chopina Dvorkin ukázal že je básník na klavír …“ (Erna Henke, Osnabrücker Zeitung 04.22.1996)
„Divu, že je dokonalá: být schopni předložit známý kus… jako by to bylo nové … Dvorkin prokázal úroveň zralosti u které se předpokládá, že existuje jen u starších pianistů“ (Rheinische Post, 15.09.1998)
„… Velký umělec z technických znalostí: síla, obratnost, jednoduchost … “ (L’Eco di Bergamo, 10.02.1999)
„Lucidní interpret … přesvědčivý ve všech rejstřících dynamických … poukázal na každý detail frázování a výrazu, dobývá jemné pozornosti čtení k myšlence, dokonale organický výklad“ (Tamara Pertusini, Il Corriere di Como, 07.06.2000)
„Odráží se v něm Velký ruský klavírista a můžete definovat, bez obav z nadsázky, ze je to jeden z dědiců velkých umělců jako je Svjatoslav Richter, Vladimir Horowitz“ (Verbano, 03.02.2001)